Černé uhlí má od 18. století rozhodující úlohu v dějinách města Karviné i celého Karvinska. Objevu uhlí vděčí Karvinsko za svůj neobvyklý rozvoj, kdy z několika malých, nevýznamných obcí vyrůstají velká průmyslová města a převážně zemědělská oblast se mění ve velké průmyslové centrum. K prvnímu známému nálezu kamenného uhlí v Karviné došlo už v roce 1776, třináct let poté, kdy bylo objeveno ve Slezské Ostravě. Kutat na Karvinsku začal majitel karvinského panství hrabě Jan Edrmann Florian Larisch a po něm hrabě Jan Josef Antonín Larisch (od roku 1791 Larisch – Mönnich). … a malá ukázka z nově připravované rubriky “No i fajront. Vyfarame a deme na jedno, cype.”
Stalo se mimo jiné 5.10.: 1842 – v Plzni byla pod vedením sládka Josefa Grolla uvařena první várka plzeňského piva. 1925 – archeolog Howard Carter vstoupil do pohřební komory faraona Tutanchamona. 1962 – Britská skupina Beatles vydává svůj první velký hit, „Love Me Do“. 2000 – Velká demonstrace v Bělehradě vede k rezignaci Slobodana Miloševiče. 2008 – Za bílého dne byl z hotelu Olympic v Praze ukraden trezor s akciemi a hotovostí zhruba 300 000 000 korun. Narodili se mimo jiné: 1936 – Václav Havel, dramatik a prezident. 1965 – Mario Lemieux, Patrick Roy, kanadští hokejisté a Luboš Ptáček – pedagog a filmový publicista.
Den české státnosti je český státní svátek, který připadá na 28.září. Toto datum je zároveň svátkem svatého Václava, přemyslovského knížete, patrona Čech a Moravy a jednoho z tradičních symbolů českého státu. Svátek připadá na den jeho zavraždění asi v roce 935 za účasti Václavova bratra Boleslava. Po sametové revoluci vznikla iniciativa usilující o zařazení svátku sv. Václava mezi státní svátky. Avšak prvním politickým subjektem, který to už na začátku 90. let 20. století navrhl, byla Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska). Státním svátkem je od roku 2000.
Naše srdce jsou smutná z dramatických osudů lidí při letošních povodních. Bezmoc, zoufalství, strach a úzkozt lidí, kteří se stali oběťmi, nebo mají v zasažených oblastech své blízké. Pýcha a hrdost na profesionální práci a nasazení všech záchraných složek, někdy až za hranicí sebeobětování. Stovky tisíc domácností bez proudu a teplé vody, tisíce evakuovaných a stovky lidí, kteří přišli o své domovy na straně jedné. Na straně druhé několik, jak to říci slušně, prostě debilů, kteří si chtěli v rozvodněné řece zaplavat, nebo ji sjíždět na paddleboardech. Trestuhodně tak přidělávali hasičům a záchranářům práci, které i bez toho měli až nad hlavu. A pro rabující hyeny ty nejvyšší tresty. Škody budou jistě astronomické, ale v hlavě straší otázka: "Udělali jsme za 27 let od povodní v roce 1997 opravdu vše co bylo možné, potřebné a nutné?" :(((