Vše podstatné o dění v našem klubu

Loděnice u Berouna.  Z historických pramenů se o vsi poprvé dovídáme z roku 1088. V místě zvaném V hlubokém se roku 1179 odehrála bitva přemyslovských knížat Bedřicha a Soběslava II. V obci stojí kostel sv. Václava, jehož chrámový prostor pochází z roku 1725. Loděnice má ve znaku stříbrnou veslici s červenobílým praporem na modrém poli.  V roce 1966 byl na nádraží v Loděnici natočen jeden z historicky nejúspěšnějších českých oskarových filmů. Ostře sledované vlaky je československý film natočený režisérem Jiřím Menzelem podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Příběh se odehrává v období protektorátu a předlohou se stala skutečná událost. V roce 2003 se natáčelo na místní faře pokračování série básníků, Jak básníci neztrácejí naději. 

Nejstarší zmínka o obci Ořech je z roku 993. I když to na první pohled možná není patrné, patří dnešní Ořech mezi nejstarší sídla v Čechách. Už na konci 10. století se obec jménem „Orech“ objevuje v latinské darovací listině českého knížete Boleslava II. Pobožného. Asi dvacet let po založení pražského biskupství se tak Ořech dostal do majetku nedalekého Břevnovského kláštera. Další zprávy ve starých listinách se objevují až od 14. století a Ořech se v nich vyskytuje i pod jmény Orsichov, Ořechov, později pod jménem Wořech. Z roku 1352 je první zmínka o ořešském farním kostele. Nachází se v rejstřících papežských desátků. Na konci tohoto století byla „povýšena“ ořešská fara na vikariát, a Ořech se stal významným duchovním i správním střediskem.

DOKONALÁ PEVNOST pokračování. Již při rozhodování o umístění nové pevnosti sehrál svou roli výhodný soutok řek Labe a Ohře. Řeky představovaly významnou přírodní překážku a umožňovaly k obraně pevnosti využít kromě cihel, kamene, hlíny a řady drobných, ale   důmyslných detailů, také vodu. Podtrženo sečteno, šlo opravdu o velmi kvalitní pevnost, jejímuž dobývání by musela být obětována spousta času, materiálu a samozřejmě životů. Bohužel či bohudík se ale o zdolání pevnosti nikdy žádný nepřítel nepokusil. Bohužel proto, že nemohla prokázat své kvality v boji. Bohudík proto, že se tak většina pevnosti zachovala do dnešních dnů v téměř původní podobě. Po více jak 220 letech tak zde mohutná a krásná pevnost Terezín stále stojí a čeká na Vaši návštěvu!

PODZEMNÍ CHODBY pevnosti Terezín (pokračování) - Chodby, nazývané též galerie, můžeme dle účelu rozdělit do tří typů: komunikační, minové a odposlechové.  Komunikační chodby sloužily jako spojnice mezi ostatními typy chodeb. Proto jsou také rozměrově největší (195x130 cm), aby umožňovaly rychlý pohyb vojáků v podzemí. Minové chodby jsou naopak menší (179x98 cm) a určené k umístění náloží střelného prachu a k odpálení. Chodby odposlouchávací jsou pak na vnějším obvodu před všemi ostatními chodbami a sloužily pro sledování podzemních prací nepřítele. Jak již bylo zmíněno, nebyly všechny chodby rozměrově stejné.  Prolézat v naprosté tmě na bobku či po kolenou minovou chodbu o velikosti 97x65 centimetrů je opravdu nevšední zážitek.